Věda jako Sherwood

pátek 24. červen 2011 12:00

Lup ve výši padesát milionů euro se podařil mezinárodnímu týmu vědeckých zbojníků, kteří  proměnili houštiny evropských grantů na výnosný Sherwood.

Spory o to, zda jsou zákony, normy a pravidla příliš měkké nebo příliš tvrdé, se podobají dohadům o to, zda je sklenice s vodou napůl prázdná nebo napůl plná. Instituce chránící soukromí občanů mohou dojít k závěru, že policejní sledování prostřednictvím mobilních telefonů je regulováno příliš měkce a je snadno zneužitelné. Když pak dojde ke zpřísnění podmínek, za jakých nám policie nakukuje do soukromí, chytají se policisté za hlavu a prohlašují nová pravidla za příliš tvrdá. Dušují se, že sledování lidí prostřednictím mobilů zneužít nelze a že jim tvrdší regulace komplikuje boj s organizovaným zločinem. Snad by měli se svým voláním po měkčích normách i šanci na úspěch. To by se však nesměl vynořit případ policisty, který sledování mobilních telefonů evidentně zneužíval. Ti policisté, kteří se stále ještě zabývají pronásledováním zločinců, to teď budou mít s bojem proti zlosynům ještě těžší. Naděje, že by pravidla pro sledování pomocí mobilů "změkla", značně pohasly.

Nejde o ryze český a ryze politický problém. I institut tak důstojný a vznešený, jako je "evropská věda", prodělal velmi podobný „veletoč“. Tisíce evropských vědců podepsaly petici, která vyzývala bruselské úředníky, aby zmírnili byrokracii spojenou s výzkumnými projekty financovanými z evropských zdrojů. Vědci volali po novém, "měkčím" systému založeném na „vzájemné důvěře a odpovědném partnerství“. Mělo to svou logiku. Každý vědec vám potvrdí, že je jen jedna věc, kterou nenávidí víc, než psaní žádostí o granty. A tou je psaní zpráv o postupu řešení projektů, na něž se mu nakonec podařilo peníze sehnat.

Jeden kolega to celkem dobře vystihl, když řekl: „Nejdříve si my vědci připadáme jako žebráci. Doprošujeme se částek, které jsou zhlediska státního rozpočtu směšné. Vyplňujeme kvůli tomu stohy nejnesmyslnějších formulářů, kde musíme napsat bezmála i to, co budeme dělat ode dneška za tři roky v deset dopoledne. Příslušné instituce si nás proklepnou tam a zpátky a dojdou k závěru, že jsme pro ně hodnověrní partneři. Vědí, že když nám ty peníze svěří, tak za ně dostanou solidní výzkum. Jenže my abychom se pak každý rok skoro omlouvali za to, že jsme ty přidělené peníze utratili. Musíme vyplňovat další stohy papírů a oznamovat příslušným institucim třeba i to, jestli jsme si koupil tuhle protilátku nebo támhletu chemikálii a jestli jsme dali technikovi či laborantce o tisícovku víc nebo míň.“

Vyhlídky na nastolení „vzájemné důvěry a odpovědného partnerství“ se zachvěly v základech ve chvíli, kdy praskla jedna z největších evropských vědeckých loupeží. Italská finanční policie ve spolupráci s European Anti-Fraud Office (OLAF) odhalila rozsáhlou síť vědeckých lapků, kteří pomocí fiktivních výzkumných projektů pumpli Evropskou unii o 50 milionů euro. Podrobností je s ohledem na stále probíhající vyšetřování k dispozici málo. Něco lze usoudit z toho, že v Bruselu okamžitě odpískali čtyři mezinárodní výzkumné projekty z oboru informačních technologií. Třicet vědců dostalo "červenou kartu" a kvapem opouštěli  dvacítku dalších běžících projektů. Vyšetřování probíhá kromě Itálie i ve Velké Británii, Francii, Řecku, Rakousku, Švédsku, Slovinsku a Polsku. Vypadá to, že Češi jsou (tentokrát) z obliga.

Podle OLAF vědci pouštěli evropským vědeckým fondům žilou „vysoce sofistikovaným způsobem připomínajícím praní špinavých peněz“. Vytvořili si pro ten účel síť fiktivních mezinárodních společností a subdodavatelů a na ně účtovali falešné výdaje za neexistující výzkum a služby.  Nešlo o výzkumný projekt, jehož účastníci „zvlčili“ až poté, co se dostali „k lizu“. Podle představitelů OLAF byly projekty už od začátku koncipovány jako „tunely“. Jejich cílem nebylo zkoumat, ale podojit evropské výzkumné fondy. Ke kamufláži použili vědečtí loupežníci jména vynikajících vědců, hodnověrných výzkumných institucí a seriózních firem, které uvedli do grantů jako spoluřešitele. Většina z těch, kdo sloužili jako „křoví“ pro maskování nekalých aktivit, neměla prý vůbec tušení, že v projektech figurují. Nechce se věřit, že takováhle „bouda“ mohla někomu projít. Skutečně někdo figuroval v evropském projektu a  vůbec se to k němu nedoneslo? Copak už není spolehnutí ani na závistivce, kteří s kyselým úsměvem utrousí: „No jo, ty se máš. Tys dostal grant z Unie a jsi za vodou.“?

Brusel odůvodňuje úspěch vědeckých loupežníků tím, že byli neuvěřitelně zběhlí v kontrolních mechanismech a ověřovacích procedurách a do poslední mrti využili všech skulinek a Achilleových pat celého systému. Prý to byli přímo mistři v padělání všech dokumentů, kterými bylo možné zalepit bdělé oko Bruselu. I proto si Evropská unie bere ze skandálu ponaučení. Všichni úředníci, kteří mají s evropskými výzkumnými projekty co do činění, se teď horečně seznamují s kličkami a triky použitými k okradení evropské vědy evropskými vědci.

Nabízí se otázka, kde ti lidé ke své „zběhlosti“ a znalosti skulin přišli. Na tu Brusel zatím neodpověděl. Zřejmě se drží zásady, že špinavé prádlo se pere doma a nechodí se s ním na evropskou „náves“. Zaznívají dokonce hlasy, že přistižení vědeckých loupežníků a fakt, že se jim prý na poslední chvíli podařilo vyrvat ze spárů celých 10 milionů euro, jasně dokládají funkčnost stávajícího kontrolního systému evropské vědy. Podle zastánci "změkčení"  proto není zapotřebí zavádět nová "tvrdší" pravidla dohledu, kontroly a prověrek. To jsou argumenty, které se asi jen těžko prosadí. Tak to v životě nechodí. Všichni to známe ze školy. Když někdo napsal na dveře ředitelny: „ Ty …!“, neuplatnila paní ředitelka presumpci neviny, ale řídila se principem kolektivní viny. Zarazila školní výlety všem třídám a řekla: „Vyřiďte si to s těmi vandaly!"

Těžko očekávat, že nová pravidla pro evropské a možná i národní granty budu mírnější, jak požadovali vědci dovolávající se „vzájemné důvěry a zodpovědné spolupráce“. Kolektivní trest v podobě ještě tužší administrativy dopadne na všechny. Snad s výjimkou vědeckých loupežníků, kterým uvízlo za nehty minimálně 40 milionů euro. Ti už ve vědě nebudou. Ani to nepotřebují. Jsou "za vodou".

Češi dali světu kromě podstatných jmen "robot" nebo "pistole" i sloveso "tunelovat". Jak je vidět, zdatní jsou v této aktivitě i zástupci jiných národů. Není to důvod k velké radosti.  Na druhé straně je to snad důvod zamyslet se nad sebemrskačstvím, s jakým my Češi sami sebe prohlašujeme za ty nejhorší z nejhorších a když se například úpasujeme na "národ tunelářů". Dohady o to, jestli jsou v Evropě jedni lepší než druzí, se totiž opět podobají onomu sporu o to, zda je skelnice s vodou napůl plná nebo napůl prázdná.

Jaroslav Petr

Karel WágnerBomba !17:181.7.2011 17:18:18
Peter KupčíkJe to o formalizme08:1127.6.2011 8:11:50

Počet příspěvků: 2, poslední 1.7.2011 17:18:18 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Jaroslav Petr

Jaroslav Petr

Blog se zabývá vědou, novými vědeckými objevy, jejich společenskými dopady a etickými aspekty. Blog byl Národní knihovnou ČR zařazen do České národní bibliografie a je archivován v rámci jejího projektu WebArchiv.

Ve Výzkumném ústavu živočišné výroby, v.v.i. se zabývá reprodukční biologií hospodářských zvířat. Přednáší biotechnologii živočichů na České zemědělské universitě v Praze a na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Ve volném čase se věnuje popularizaci vědy. Spolupracuje s Českým rozhlasem, Lidovými novinami, různými časopisy a internetovými servery, např. Vesmír, Příroda, XB1, 100+1, 21. století, VTM aj.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy