Domluví se vědci s generací Y?

pátek 19. listopad 2010 12:00

Americký způsob propagace vědy a vědců? Českým vědátorům z něj asi vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Kdyby měli naši učenci následovat příkladu amerických kolegů, zahrál by si předseda Akademie věd profesor Drahoš na kytaru s rockovou kapelou a profesorka Syková by nazpívala vokály. 

Současná mladá generace asi není horší něž všechny mladé generace před ní a není asi ani horší než všechny generace, které přijdou po ní. Není ani lepší. Je jiná. Právě to je asi pro nás starší těžko stravitelné. O tom, jak legrační je pobouření mladými rebely, se pamětníci nestižení sklerózou přesvědčí, když zavzpomínají, jaký skandál vzbudili před půlstoletím čtyři liverpoolští kluci v oblecích s kravatami a úpravnými ofinkami, kteří si říkali Beatles a hráli na kytary cajdáky, jako je Yesterday. Kdyby včerejší rebelové přišli dneska na kterýkoli gympl nebo učňák, byli by tam za nechutné slušňáky. Stejně budou vypadat dnešní mladí bořitelé konvencí už za patnáct let. To, že si to umíme představit jen s obtížemi, na věci nic nemění.

Problém je v tom, že ti staří „dědové a babči“, co poslouchali Beatles, nebo staří „fotříci a mamči“, co poslouchají kapelu Nigthwish, žijí v jednom světě s mladíky a slečnami, kterým tahle muzika nic neříká. My starší máme pocit, že jim nic neříká většina toho, co nás zajímá. Nějak se míjíme.

Sociologové vymysleli pro dnešní nastupující generaci označení „generace Y“. Moc nápaditosti přitom nepobrali. Termín vystihuje samozřejmý fakt, že generace Y přichází po generaci X. Jako generaci X označují sociologové skupinu s datem narození od počátku 60. let maximálně do roku 1982. Otcem termínu „generace X“  je fotograf Robert Capa, který pocházel z generace ještě starší a popsal nastupující „generaci X“ jako „velkou neznámou“. Pro představitele generace X je současná generace Y zřejmě „generací o mnoha neznámých“. Zatímco řešení soustavy matematických rovnic o více neznámých by většina z nás snad ještě  zmákla, řešení „životních rovnic“ s generací Y nám moc nejde. Komunikace vázne.

Vědci si často stěžují, že o jejich záslužnou práci není mezi veřejností zájem. A když už veřejnost zájem projeví, tak je naprosto nemístný a scestný. Veřejnost není nadšena sprškou elementárních částic, které vyprodukoval nejnovější experiment v CERN, ale za to dává najevo znepokojení z toho, že podobné experimenty jednou vyprodukují malou černou díru, která nás všechny schramstne. Veřejnost nepadá na zadek před reprogramací somatických buněk na indukované pluripotentní kmenové buňky, ale bojí se geneticky modifikovaných organismů.

Vědci tyhle obavy zhusta ignorují. Ti, co je neignorují, budují ústavní weby, píšou do novin nebo do populárně vědeckých časopisů, poskytují rozhlasová nebo televizní interview. Výsledek je víc než rozpačitý. Především mladí  rebelové z generace Y jsou tímhle „proudem informací“ evidentně nezasaženi. A to je problém, protože za pár let budou zástupci generace Y sedět ve vládách, parlamentech a na dalších místech, kde se bude rozhodovat o osudu vědy (třeba o financích, které do ní potečou nebo nepotečou). Jestli necháme generaci Y vyrůst v tom, že přírodní a technické vědy jsou „veteš“, která je „zbytečná“ a navíc i potenciálně „nebezpečná“, můžeme být celkem rádi, že v jimi řízeném světě už moc dlouho nepobudeme. Asi by se nám nelíbil.

Kde je chyba? Když se rozhodneme pohovořit k rybám, nemá cenu chodit na Saharu. Kdysi tam prý bylo ryb dost, ale teď už jich tam moc nezbylo (pokud nepočítáme fosílie). Představa, že dnešní generace Y čte Lidové noviny nebo jejich web, pustí si večer televizní popřípadě rozhlasové zprávy a najde tam informace o vědě, je stejně naivní jako přednáška adresována sumcům a proslovená uprostřed písku marockého ergu Chebbi. Tihle lidé komunikují e-maily, textovými zprávami a mnoha dalšími elektronickými kanály, jejichž existenci my staří páprdové odkojení xeroxem, pevnými telefonními linkami a počítači na děrné štítky spíše jen tušíme. Když chceme, aby tahle generace zaznamenala spršku elementárních částic v CERN, musíme ji dostat na YouTube, Twitter, MySpace nebo Facebook. Pokud tam není, pro tuhle generaci neexistuje. CERN to dělá šikovně a na uvedená místa výsledky své práce pašuje.

Cestu ke generaci Y hledají i vědci ve Spojených státech. Přestože o kvalitě jejich vědy nikdo nepochybuje, sami Američané o svých vědcích a vědě moc nevědí. Jen 4 % Američanů dokázaly při průzkumu z roku 2008 jmenovat nějakého „žijícího vědce“. Je jasné, že při téhle popularitě vědců a vědy je dnešním americkým vědcům z vyhlídek do budoucna poněkud nevolno. A tak vloni odstartovala kampaň „Rock Stars of Science“. Francis Collins – bývalý šéf projektu na čtení lidského genomu a dnešní ředitel jedné z největších světových výzkumných organizací National Institute of Health – si zahrál na webu této kampaně s kytaristou kapely Aerosmith Joem Perrym. Příkladu hluboce věřícího křesťana a excelentního genetika  Francise Collinse následovala desítka dalších vynikajících amerických vědců.  Americký časopis pro muže GQ tomu věnoval šest stran. Letošní vydání „Rock Stars of Science“ nabízí přehlídku 17 vědců a 8 rockerů. Jsou mezi nimi i laureáti a laureátky Nobelovy ceny. Zvláště dámy prý nebylo jednoduché přesvědčit, aby se téhle propagace vědy zúčastnily. Ale povedlo se. O výsledku se můžete přesvědčit sami na www.rockstarsofscience.org/ .  

Někdo možná řekne, že věda konečně sestoupila ze své „věže ze slonoviny“ a dělá pro svou propagaci správnou věc. Jiní namítnou, že to už jsou vědci a věda úplně v koncích, když se musí snižovat k takovéhle šaškárně. Je těžké dělat v tomto sporu arbitra. Každopádně se američtí vědci snaží – možná zoufale a možná zcela inovativně – na neradostné situaci v nazírání společnosti na vědu a vědce něco změnit. Snaží se ukázat, že vědec není šílenec ohrožující Zemi a její obyvatelstvo černou dírou vyrobenou v urychlovači nebo geneticky modifikovanou kukuřicí  vyšlechtěnou v laboratoři genových inženýrů. Snaží se reagovat na fakt, že mladou americkou generaci válcují při mezinárodních srovnáních znalostí z přírodovědných a technických oborů na plné čáře mladí Asiaté. Každý pokus o změnu k lepšímu připadá americkým vědcům smysluplný.

A co dělá věda v zemi, kde třetina maturantů propadla při generálce na státní maturity a z matematiky „rupl“ každý druhý? Těžko očekávat, že by stávající neutěšený stav spravil předseda Akademie věd profesor Drahoš, kdyby si „střihl“ kytarové sólo s kapelou Kabát a kdyby k tomu profesorka Syková dodala vokály. Není ale možné jen tak ponechat naši  generaci Y v mylném přesvědčení, že polovina jejích příslušníků může po zbytek života překládat po vzoru profesora Martina Hilského Shakespearova dramata a sonety a zbytek si bude vydělával balík profesí právníka nebo ekonoma.

Pro tyto potřeby se však stávající způsob propagace vědy a především technických a přírodovědných oborů zdá „poněkud nešťastným“.  Zástupci generace X oznamují světu novinky z dění ve vědě způsoby, na které jsou sami zvyklí. Naivně předpokládají, že tyto způsoby komunikace s nimi sdílí zbytek populace. Jsou nanejvýš ochotni připustit, že senioři nad devadesát asi nesurfují po internetu a nenavštěvují webové stránky výzkumných institucí.  V žádném případě nejsou ochotni připustit, že je tu generace Y, kterou tyto informace zcela míjejí. Ještě mnohem větší problém pro vědu představují zástupci vědecké generace X přesvědčení, že pokud minou informace o vědě a vědcích generaci Y, pak to není škoda vědy a vědců , ale je to škoda generace Y.

Z typických představitelů generace Y se možná nebudou rekrutovat budoucí ředitelé ústavů Akademie věd, děkani fakult, ba ani vedoucí vědeckých týmů nebo sami vědátoři. Zcela jistě ale budou tvořit většinu společnosti, která se bude rozhodovat o tom, jaké místo vědě uvolní. A při referendu o zákazu genetických modifikací nebo o zákazu atomových reaktorů pak budeme jen rádi, jestli si tihle lidé vzpomenou na „prima video“, které jim nasadilo do mozku neurčité podezření, že „věda není úplná kravina“.

Jaroslav Petr

RadimZáklad není věda, ale práce.09:4322.11.2010 9:43:51
RadimZáklad není věda, ale práce.09:4022.11.2010 9:40:59
LukasVeda je sranda a dobrodruzstvi17:3521.11.2010 17:35:14
MarekRe: Před deseti lety14:2021.11.2010 14:20:42
V.B.Ano, pán Milan12:4020.11.2010 12:40:33
Vojtěch HarokPřed deseti lety14:0819.11.2010 14:08:58
ElinorPodiv č. 213:3919.11.2010 13:39:23
KarelPodiv13:0519.11.2010 13:05:41

Počet příspěvků: 9, poslední 22.11.2010 9:43:51 Zobrazuji posledních 9 příspěvků.

Jaroslav Petr

Jaroslav Petr

Blog se zabývá vědou, novými vědeckými objevy, jejich společenskými dopady a etickými aspekty. Blog byl Národní knihovnou ČR zařazen do České národní bibliografie a je archivován v rámci jejího projektu WebArchiv.

Ve Výzkumném ústavu živočišné výroby, v.v.i. se zabývá reprodukční biologií hospodářských zvířat. Přednáší biotechnologii živočichů na České zemědělské universitě v Praze a na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Ve volném čase se věnuje popularizaci vědy. Spolupracuje s Českým rozhlasem, Lidovými novinami, různými časopisy a internetovými servery, např. Vesmír, Příroda, XB1, 100+1, 21. století, VTM aj.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy