Ptactvo odmítá ekologické zemědělství

pátek 21. květen 2010 12:00

Biopotraviny? Ani ptáci je nežerou. Pokud mu ovšem dáme na vybranou. Zdaleka to neplatí jen o „zdegenerovaných“ domácích opeřencích. Biozrnem pohrdá dokonce i volně žijící ptactvo poslušné reflexů a pudů, jež mu umožnily přežít po dlouhá tisíciletí.

Tři roky sledovali britští biologové z Newcastle University Ailsa McKenzieová  a Mark Whittingham, jaké potravě dává přednost volně žijící ptactvo. Ptáci měli na výběr mezi produkty ekologického zemědělství pěstovanými bez chemie a produkty konvenčního zemědělství, kde se chemie používá tak, jak to určují předpisy. Závěr studie zveřejněné ve vědeckém časopise Journal of the Science of  Food and Agriculture (A J McKenzie, M J Whittingham: Birds select conventional over organic wheat when given free choice. Journal of the Science of Food and Agriculture 90. Published Online: May 19 2010 7:15AM, DOI: 10.1002/jsfa.4025)

je celkem jednoznačný. Ptáci dávají přednost produktům konvenčního – tedy „chemického“ zemědělství. Ailsa McKenzieová balí tuto těžko stravitelnou pravdu do kulantní formulace: „Naše výsledky dokazují, že stávající dogma, podle kterého jsou produkty ekologického zemědělství preferovány před  produkty  konvenčního zemědělství, vždycky neplatí.“

Vědci rozvěsili krmítka do třiceti severoanglických parků a naplnili je pšeničným zrnem jedné a téže odrůdy. V jednom krmítku bylo zrní z ekologicky pěstované pšenice, v druhém pak zrno z konvenčně obhospodařovaných polí. Spotřeba zrní byla sledována po šest týdnů, přičemž uprostřed tohoto období byla krmítka prohozena. Tam, kde stálo dříve „biokrmítko“, se nabízelo konvenčně vypěstované zrno a naopak. Pokus byl opakován i v příštích zimách. Pokaždé byla vzato zrno stejné odrůdy, ale z nové sklizně. Ptáci silně preferovali zrno z konvenčně obdělávaných polí. Když jim byla krmítka prohozena, rychle zjistili, že místo oblíbeného konvenčního zrna dostávají „bio“ a krmítko s produktem ekologického zemědělství opustili. Od své slabosti pro konvenční zrno se nenechali tímto trikem odradit. Zaskočení vědci se rozhodli provést stejný pokus v přísně kontrolovaných laboratorních podmínkách. Jako „pokusní králíci“ jim posloužili kanáři. Také ti jasně preferovali zrno konvenčně pěstované pšenice před bioproduktem.

Co s tím? Jak jde výsledek experimentu dohromady s představou, že moudrá příroda sama nejlépe ví, co je pro ni dobré. Máme z toho vyvodit, že biopotraviny nejsou lepší než potraviny vypěstované konvenčně? Můžeme také nad celou záležitostí mávnout rukou a říci: „Vždyť jsou to jen hloupí ptáci, kteří tomu nerozum.“

Na pověstné „ptačí mozečky“ bychom tenhle prapodivný fenomén svádět neměli. Ptáci dokážou být překvapivě chytří. Pokusy na strakách prokázaly, že tito ptáci si uvědomují sami sebe a trumfnou v tom naše psí a kočičí miláčky. Ořešníci američtí z příbuzenstva našich sojek si na podzim schovávají semena, bukvice, žaludy a další ptačí dobroty, aby měli co žrát, až nastanou zlé zimní časy. Na území o ploše 400 kilometrů čtverečních si vytvoří kolem 2 500 skrýší. Pamatují si nejen místo každé skrýše, ale i co do ní dali a kdy to do ní uložili. Jestli chceme obvinit ptáky z demence, měli bychom si vzpomenout, jak jsme ráno hledali brýle, klíče, doklady nebo jinou relativně velkou věc v bytě, jehož výměra zřejmě není větší než 100 metrů čtverečních. Kdyby měli stejně děravou paměť ořešníci, dávno by vymřeli.

Není poprvé, co nás ptáci svým pohrdavým vztahem k ekologickému zemědělství pořádně vypekli. Před časem platila Evropská unie západoevropským sedlákům poměrně slušný peníz za to, že budou chránit polní a luční ptactvo. Kdo odložil seč či sklizeň tak, aby ptáky nerušil v intimních chvilkách, kdo nehnojil chemií a nestříkal jedy, ten dostal dotaci. Vynaložené prostředky se měly vrátit v pestřejším druhovém spektru a vyšších stavech ptactva. Ptáci ušlechtilý záměr bruselských úředníků ignorovali, ba přímo bojkotovali, a prosperovali mnohem více na polích a lukách zemědělců, kteří se do programu nezapojili a hospodařili i nadále intenzivně.

V současnosti tvoří biopotraviny na evropském a severoamerickém trhu zhruba 2 – 3% všech prodaných potravin. Tento podíl stále roste, což je propagátory ekologického zemědělství prohlašováno za vysoce žádoucí, neboť to znamená zdravější lidskou populaci a méně poškozenou přírodu. Kdybychom se zeptali ptactva a opeřenci mohli odpovědět, možná bychom se dozvěděli, že rozšiřování ploch obhospodařovaných ekologicky sledují s velkým znepokojením a vážně se obávají úbytku své oblíbené potravy.

Pokud by nějací vědci zjistili podobně negativní efekt na ptactvo u geneticky modifikované plodiny, byla by zpráva o tom ten samý den ve všech novinách, na všech rozhlasových i televizních stanicích. Internetové servery  by se jen vařily. Ochránci přírody by nastoupili před ministerstva životního prostředí od Londýna po Bukurešť, nechali by se natáčet televizními štáby s obří maketou mrtvého skřivana polního a v odvolání na princip předběžné opatrnosti by požadovali okamžitý zákaz všeho, co vyšlo z dílen genových inženýrů. Takových kampaní jsme už byli svědky mockrát. Záminkou k jejich rozpoutání však nebývají výsledky tak solidního výzkumu jako v případě  studie Ailsy McKenziové a Marka Whittinghama.

Když má máslo na hlavě ekologické zemědělství, je ticho po pěšině. Těžko se dá očekávat, že před budovu ministerstva životního prostředí nastoupí vyděšení a pobouření ochránci přírody a bez sebe strachem o biodiverzitu polních ekosystémů budou kategoricky požadovat zákaz ekologického zemědělství, dokud se na sto procent neprokáže, že bioplodiny  ptactvu  neškodí.  Nabízí se proto otázka, zda jde skutečně všem ochráncům přírody o ochranu přírody anebo o něco jiného.

Tak a teď vážně. Požadovat na základě jedné studie omezení ekologického zemědělství by bylo hloupé. Stejně jako je hloupé chtít omezit jiné typy hospodaření včetně toho „geneticky modifikovaného“ na základě mnohdy  zcela nevědeckých studií. Studii Ailsy McKenziové a Marka Whittinghama bychom měli vnímat jako důraznou připomínku toho, že svět kolem nás je mnohem složitější než jednoduchá schémata, jež jsme si pro jeho pochopení vytvořili na základě toho, čemu vzletně říkáme „zdravý selský rozum“. Zároveň je studie podnětem k zamyšlení, zda vždycky skutečně rozumíme tomu, co podnikáme a co prohlašujeme za „jediné správné“. Jak známo, cesta do pekel je dlážděna samými dobrými úmysly.

Zajímavý je důvod, pro který mají ptáci  radši zrno z konvenčně pěstované pšenice. Díky intenzivnějšímu hnojení má o 10% vyšší obsah bílkovin, což je pro ptáky zvláště v zimních měsících silné lákadlo. Pokrýt v zimě potřebu bílkovin není pro volně žijícího opeřence žádná legrace. Desetiprocentní rozdíl ptáci poznají a nemohou jej ignorovat. Na to je jim pud sebezáchovy příliš silným pánem.

V této souvislosti stojí za zamyšlení ještě jedna věta z úst Ailsy McKenzieové: „Stojíme před otázkou, jak je to s údajnou vyšší nutriční hodnotou biopotravin, o níž jsou spotřebitelé neustále přesvědčováni.“

V posledním čísle Journal of the Science of Food and Agriculture (T Alves dos Reis, P Zorzete, C Rodrigues Pozzi, V Nascimento da Silva, E Ortega, B Corrêa: Mycoflora and fumonisin contamination in Brazilian sorghum from sowing to harvest. Journal of the Science of Food and Agriculture 90. Published Online: Apr 30 2010 5:08AM, DOI: 10.1002/jsfa.3962) najdeme i brazilskou studii, v které je jasně prokázáno, že ekologicky pěstovaný čirok neošetřovaný proti plísním rozhodně není kvalitnější než produkt konvenčního zemědělství. Ekologická plodina obsahuje mnohem více nebezpečných plísňových jedů, tzv. mykotoxinů, schopných vyvolávat nádorová onemocnění. Prasata krmená biočirokem měla zvýšené hladiny mykotoxinů v krvi.

 P.S. Protože někteří diskutující postrádají citaci nizozemské práce o tom, že se naše dobře míněné snahy čas od času míjejí účinkem, citaci doplňuji : David Kleijn, Frank Berendse, Ruben Smit & Niels Gilissen: Agri-environment schemes do not effectively protect biodiversity in Dutch agricultural landscapes. Nature 413, 723-725 (18 October 2001) | doi:10.1038/35099540

Jaroslav Petr

TomášBioobilí09:4515.6.2010 9:45:00
Irena VackovaDůvod nemusí být "bio" spíš líbivější zrní18:403.6.2010 18:40:05
Jan HalikNejen umět si vybrat00:1631.5.2010 0:16:56
JanaAlenka v říši divů01:0429.5.2010 1:04:55
standapěkný článek22:1027.5.2010 22:10:09
        Hezky napsané21:1227.5.2010 21:12:45
pteryxkritický rozum16:1527.5.2010 16:15:57
J. PetrPoděkování prof. Dlouhému12:5427.5.2010 12:54:25
karlazvyk je železná košile07:2227.5.2010 7:22:35
BobešHmm, tak nevím...20:4726.5.2010 20:47:09
jan sochorpoznámka18:5626.5.2010 18:56:51
Pomeranč>>>Iko18:4726.5.2010 18:47:05
kisspandaBravo, Martine!17:1526.5.2010 17:15:47
Karel AdlerDotaz na profesora Josefa Dlouhého15:2126.5.2010 15:21:06
Ika>>>Pomeranč11:4626.5.2010 11:46:21
Eva HolečkováA co my?11:1126.5.2010 11:11:11
Agr.Dr. Josef Dlouhy, Prof.h.c.Reakce na clanek Prof.Jaroslava Petra -cast 510:1726.5.2010 10:17:50
Agr.Dr. Josef Dlouhy, Prof.h.c.Reakce na clanek Prof.Jaroslava Petra -cast 410:1626.5.2010 10:16:37
PomerančKostky cukru v ZOO a zdravá výživa10:1626.5.2010 10:16:11
Agr.Dr. Josef Dlouhy, Prof.h.c.Reakce na clanek Prof.Jaroslava Petra -cast 310:1426.5.2010 10:14:25

Počet příspěvků: 47, poslední 15.6.2010 9:45:00 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Jaroslav Petr

Jaroslav Petr

Blog se zabývá vědou, novými vědeckými objevy, jejich společenskými dopady a etickými aspekty. Blog byl Národní knihovnou ČR zařazen do České národní bibliografie a je archivován v rámci jejího projektu WebArchiv.

Ve Výzkumném ústavu živočišné výroby, v.v.i. se zabývá reprodukční biologií hospodářských zvířat. Přednáší biotechnologii živočichů na České zemědělské universitě v Praze a na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Ve volném čase se věnuje popularizaci vědy. Spolupracuje s Českým rozhlasem, Lidovými novinami, různými časopisy a internetovými servery, např. Vesmír, Příroda, XB1, 100+1, 21. století, VTM aj.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy