Proč nečistit Mexický záliv

pátek 14. květen 2010 12:00

Naše posedlost čistotou se zdaleka nevybíjí jen péčí o ústní dutinu s pokleslým pH, dezinfekcí  záchodů hemžících se děsivými breberkami a anihilací skvrn na špinavém prádle. Na paškál jsme si vzali i ropou znečištěný Mexický záliv a nalili jsme do něj milion litrů disperzních činidel. Je to opravdu to nejlepší, co se dá s ropnou kaňkou udělat?

Situace, kdy do vod Mexického zálivu vytéká z prasklého vrtu 5000 barelů ropy denně, jistě není nic, nad čím bychom měli jásat. Určitě by bylo lepší, kdyby ropa zůstávala tam, kde má – tedy v ložisku, v potrubí a nádržích. Ale nedá se nic dělat. Neposlušné "černé zlato" si našlo cestičku mimo trubky a zasvinilo oceán. Lidstvo má vypěstovanou averzi na skvrny všeho druhu a není divu, že s tuhle ropnou jsme se rozhodli vyčistit. Dočista do čista.  Místo oblíbených pracích prášků, desinfekcí a čističů přicházejí na řadu disperzní činidla, která se stříkají na ropu. Už jsme jich do Mexického zálivu nalili víc než milion litrů a další budou následovat. 

Představa, že disperzní činidla „ropnou kaňku“ odstraní, je naivní. Tyto chemikálie samy o sobě neodstraní z ropy ani gram, natož pak galon nebo barel. Dokážou jediné -  velké shluky ropy rozptýlí na menší shluky a s těmi si pak lépe poradí mořští mikrobi. Na těchto mikrobech  leží hlavní tíha likvidace ropné skvrny. Udělají to bezplatně a nikdo je k tomu nemusí přemlouvat.

Látky obsažené v disperzních prostředcích snižují povrchové napětí na rozhraní mezi ropy a mořskou vody a usnadňují míšení obou kapalin. Ropa pak plave ve vodě v menších „kapkách“ a mikrobi k ní mají lepší přístup. Nakolik je takové čištění ropných skvrn pro životní prostředí přínosem a nakolik představuje další ekologickou zátěž, není tak úplně jasné.

Dnešní disperzní činidla jsou sama o sobě  méně toxická než ta, která se pro podobné účely používala dříve. Stále však působí tak, že napomáhají ropě dostat se do míst, kam by se jinak dostávala s obtížemi. Výsledky úklidu pomocí disperzních činidel lze shrnout do úsloví „navrch huj, vespod fuj“ popřípadě „co oči nevidí, toho srdce neželí“.

Pokud je ropa na mořské hladině  postříkána z letadel disperzními činidly tak, jak se to děje nyní v Mexickém zálivu, dojde zcela jistě k menšímu znečištění pláží a také tvorové žijící na mořské hladině budou aspoň z části ušetřeni koupele v ropě. To lidskému zraku lahodí. Pod hladinu naštěstí nevidíme, a tak nás netrápí, co tam aplikaci disperzních činidel způsobíme. Organismy žijící ve vodním sloupci a na dně efekt disperzních činidel rozhodně nepřehlédnou. Díky naší snaze „vyšůrovat“ moře se jim dostane  podstatně větší porcí škodlivých ropných látek, než kdybychom se do takového úklidu nepouštěli.

„Je to kompromis,“ řekla v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature  o použití disperzních činidel v Mexickém zálivu Carys Mitchelmoreová z University of Maryland. „Nikdo nemůže říct, že disperzní činidla nemají negativní efekt na životní prostředí. Vlastně tak jen obětováváme jedny organismy místo druhých. Dlouhodobý účinek disperzních činidel není znám. Jsou samy o sobě toxické a jejich účinkem vznikají kapénky ropy, které jsou stejně velké jako potrava organismů, jež se živí filtrováním mořské vody.“

Nasazení disperzních činidel nezůstane bez následků ani v případě, že nebude otravovat mořské organismy důkladněji rozptýlenou ropou. Z experimentů Carys Mitchelmoreové například plyne, že i samotná disperzní činidla narušují růst korálů.

Momentálně jsou disperzní činidla  s pomocí  robotů vypouštěna v hloubce přímo do unikající ropy. Takové čištění „u zdroje“ možná vypadá rozumně. Odborníci jsou však z něj nesví. Poukazují na fakt, že zatím máme zkušenosti pouze s aplikací činidel na mořské hladině. V mořských hlubinách můžou být následky čištění diametrálně odlišné. Autoři myšlenky „hlubinného čištění“ jsou však přesvědčeni, že to „stojí za zkoušku“. Hluboko pod hladinou Mexického zálivu se tak rozběhl velký experiment s notně nejistým výsledkem.

Množství ropy, které se objevuje na hladině, se po spuštění hloubkového „čištění“ zmenšuje. To vypadá na televizních záběrech z vrtulníků jako úspěch. Ropa, která se neobjevuje na povrchu, však přibývá pod hladinou. Americký Úřad pro ochranu životního prostředí konstatoval, že dopady hlubinného čištění na životní prostředí jsou „z valné části neznámé“. Zároveň však povolil další vypuštění  disperzních činidel v hloubce.

Jediný, kdo si zřejmě mne spokojeně ruce, jsou výrobci disperzních činidel. Momentálně stačí krýt enormní spotřebu „čističů“ a do budoucna mají o kšeft postaráno. V rámci prevence se jistě budou vytvářet „pohotovostní zásoby“, aby byly po ruce při dalším ropném průšvihu. Budeme to vydávat za poučení z havárie v Mexickém zálivu. Ve skutečnosti to bude důkaz o tom, že jsme se nepoučili z likvidace havárie tankeru Exxon Valdez u aljašských břehů v roce 1989. Tehdy byla rovněž nasazena disperzní činidla, ale bezvětří nedovolilo jejich promísení s ropou. Vypouštění disperzních činidel do moře bylo záhy zastaveno. Dodatečně došli biologové k závěru, že to bylo štěstí, protože kdyby se ropa z havárie disperzními činidly rozptýlila do vodního sloupce ode dna až po hladinu, bylo by jí vystaveno mnohem více organismů a beztak děsivé ekologické škody by byly ještě mnohem horší.

Jasně to ukázal v loňském roce tým Petera Hodsona ve studii zveřejněné ve vědeckém časopise Environmental Toxicology and Chemistry.  Vědci napodobili podmínky čištění ropné skvrny v pokusných nádržích s americkými pstruhy duhovými. V některých nádržích ponechali vědci ryby ve vodě s příměsí ropy bez čištění. V jiných nádržích přistoupili k oblíbené likvidaci znečištění disperzními činidly.

Rozdíl byl patrný už po chemických analýzách vody. Do vody čištěné disperzními činidly se z ropy uvolnilo mnohem více toxických molekul, např. i velmi nebezpečných polycyklických aromatických uhlovodíků. Pstruzi žijící ve vodě čištěné disperzními činidly měli tisíckrát zvýšenou aktivitu enzymů, jež chrání tělo před účinky toxických látek, a navzdory této razantní obranné reakci chřadli. Pstruzi chovaní ve vodě znečištěné ropou bez přídavku disperzních činidel se měli čile k světu. Stejně dobře se vedlo pstruhům ve vodě, do níž bylo přidáno pouze disperzní činidlo.

Čistění pomocí disperzních činidel zvýšilo toxicitu vody znečištěné ropou stokrát. O tom, že na vině je skutečně rozptýlení droboučkých kapének nafty ve vodě, svědčí celkem výmluvně skutečnost, že jedovatost vody znečištěné naftou prudce stoupá i po mechanickém promíchání bez použití disperzních činidel. 

„Pokusy o likvidaci ropné skvrny zabijí více ryb, než kolik jich zahubí samotná ropná skvrna,“ konstatovali kanadští biologové.

Jaroslav Petr

Vaclav VancataRE nejen diskuse doplneni22:194.6.2010 22:19:15
Vaclav VancataRe nejen diskuse22:164.6.2010 22:16:51
jkBP poprel17:553.6.2010 17:55:21
jkRe: nejen disperse ale i jedovatost17:513.6.2010 17:51:37
Vaclav VancataNo nejen disperse, ale i jedovatost11:2718.5.2010 11:27:50
PetrNějak se mi to nezamlouvá.21:4917.5.2010 21:49:05
Vaclav VancataOprava - korektni a dodatek09:5717.5.2010 9:57:56
Martin VajsarExxon Valdez08:3017.5.2010 8:30:05
SlávekNechápu to.13:3615.5.2010 13:36:01
JanaTrochu mi to připomíná,20:0214.5.2010 20:02:06
vlkProč........15:1314.5.2010 15:13:35

Počet příspěvků: 15, poslední 4.6.2010 22:19:15 Zobrazuji posledních 15 příspěvků.

Jaroslav Petr

Jaroslav Petr

Blog se zabývá vědou, novými vědeckými objevy, jejich společenskými dopady a etickými aspekty. Blog byl Národní knihovnou ČR zařazen do České národní bibliografie a je archivován v rámci jejího projektu WebArchiv.

Ve Výzkumném ústavu živočišné výroby, v.v.i. se zabývá reprodukční biologií hospodářských zvířat. Přednáší biotechnologii živočichů na České zemědělské universitě v Praze a na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Ve volném čase se věnuje popularizaci vědy. Spolupracuje s Českým rozhlasem, Lidovými novinami, různými časopisy a internetovými servery, např. Vesmír, Příroda, XB1, 100+1, 21. století, VTM aj.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy