Kdo kupuje biopotraviny, ten je sobec, lže a krade

pátek 16. říjen 2009 12:00

Konzumenty biopotravin považuje jejich okolí za ušlechtilé, obětavé a ke spolupráci nakloněné bytosti. Jenže chyba lávky, ve skutečnosti bývají tito lidé sobečtí a mají sklon lhát a krást.

Tuším, že to byla strana zelených, kdo prosazoval v našem parlamentu, aby se zákonodárci živili v parlamentním bufetu a jídelně biopotravinami. A myslím, že se jim to prosadit nepodařilo. Pokud se na tento fakt podíváme ve světle výsledků kanadské studie zveřejněné ve vědeckém časopise Psychological Science, pak musíme být rádi, že to tak dopadlo. Biopotraviny by fungování našeho parlamentu určitě nevylepšily a mohly by je dokonce ještě zhoršit.

 

Profesorka marketingu Nina Mazarová z University of Toronto spolu s kolegou Chen-Bo Zhongem provedli tři experimenty. V prvním nechali dobrovolníky z řad studentů hodnotit lidi podle toho, zda kupují biopotraviny a ekologicky šetrné výrobky, nebo zda se živí konvenčními potravinami a ekologicky šetrné výrobky ignorují. Výsledek hodnocení nepřekvapil. Uživatelé biopotravin a ekologicky šetrných výrobků dosáhli lepšího hodnocení. Studenti jim přičítali vyšší míru kooperativity, altruismu a vyšší etický status. Byli to prostě v očích hodnotitelů „lepší lidé".

Druhý experiment měl ukázat, jestli je tento dojem správný. Dobrovolníci z řad studentů byli rozděleni do několika skupin. Někteří jen hodnotili vzhled a ceny biopotravin a konvenčních potravin. Další dobrovolníci tyto potraviny nakupovali. Dostali na to 25 dolarů spolu s příslibem, že vylosovaní jedinci si odnesou nákup zdarma domů. Následně byla prověřena nezištnost všech dobrovolníků počítačovou hrou. Dobrovolníci samozřejmě netušili, že jde o „prověrku". Kupodivu, konzumenti biopotravin se chovali při hře sobečtěji než dobrovolníci, kteří nakoupili konvenční potraviny. Důležitá byla „akce" - tedy skutečný nákup. Pouhé „okukování" potravin takový vliv nemělo.

Ještě překvapivější výsledky přinesl třetí pokus. Dobrovolníci opět vyrazili na nákupy a do košíku si zase dávali buď jen „bio" nebo jen konvenční potraviny. Následně byli všichni podrobeni testu, v kterém plnili na počítači poměrně jednoduchou úlohu. Za každý správně splněný úkol byli odměněni malou peněžní částkou. Předtím ale prošli „tréninkovým kolem", během kterého jim bylo jakoby nectíc odhaleno, že se test dá „oblafnout" a odměnu lze získat i za špatnou odpověď. U počítače byla také obálka v drobnými v celkové hodnotě 5 dolarů, z které si měli dobrovolníci sami vybrat odměnu za úspěšné řešení. Dobrovolníci tak byli vystaveni dvěma pokušením. Zaprvé mohli podvádět, aby si zvýšili výhru. Zadruhé si mohli vzít z obálky víc, než kolik si skutečně „vydělali" správnými odpověďmi. Ti, co nakupovali konvenční potraviny, odolali prvnímu pokušení a při plnění úloh nefixlovali. Ti, co nakoupili „bio" si ale fixlováním vylepšovali výsledek v průměru o plnou čtvrtinu. Stejný rozdíl byl i v tom, jak moc dobrovolníci kradli. Ti, co koupili konvenční potraviny šlohli v průměru 8 centů. Ti, co kupovali „bio", ukradli bezmála půldolar.

Mazarová a Zhong nemají nic proti biopotravinám ani proti producentům či konzumentům biopotravin. Jejich studie prokazuje mnohem obecnější fenomén ve fungování lidského mozku. Nákupem biopotravin si dobrovolníci zvedli „morální sebevědomí" a získali pocit, že když byli tak dobří, tak se zase až tak moc nestane, když se následně nezachovají zcela „košer".

„Když uděláme jeden dobrý skutek, tak to nutně neznamená, že se budeme stejně slušně chovat i při jiných příležitostech," říká Nina Mazarová.

Těžko říci, jak by to dopadlo v českém parlamentu, kdyby si po ránu páni poslanci a paní poslankyně zvedli své morální sebevědomí konzumací „biopárku" s „biohořčicí" a „biohouskou" a vše spláchli „biopivem" případně „bioslivovicí". Měli by pak po zbytek jednání „morálně napracováno" a chovali by se ještě zlotřileji a bezohledněji? Pospíchali by před klíčovým hlasováním na „biosvačinu", „biooběd" nebo „biovečeři"? Rozhodně by to byl zajímavý experiment. K jeho vyhodnocení bychom ani nemuseli zvát z Kanady paní profesorku Mazarovou. Výsledek bychom měli před očima všichni.

Jaroslav Petr

Jaroslav Petr

Jaroslav Petr

Blog se zabývá vědou, novými vědeckými objevy, jejich společenskými dopady a etickými aspekty. Blog byl Národní knihovnou ČR zařazen do České národní bibliografie a je archivován v rámci jejího projektu WebArchiv.

Ve Výzkumném ústavu živočišné výroby, v.v.i. se zabývá reprodukční biologií hospodářských zvířat. Přednáší biotechnologii živočichů na České zemědělské universitě v Praze a na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Ve volném čase se věnuje popularizaci vědy. Spolupracuje s Českým rozhlasem, Lidovými novinami, různými časopisy a internetovými servery, např. Vesmír, Příroda, XB1, 100+1, 21. století, VTM aj.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora